Microsoft Virtual PC 2007

Tento článek se bude zabývat charakteristikou a popisem práce s programem od společnosti Microsoft – Virtual PC 2007. Jedná se o freewarový program, který simuluje počítač a jeho funkce. Samozřejmě abychom mohli simulovat takový počítač, budete potřebovat velkou operační paměť. Slušný procesor střední třídy a nějaké místo na pevném disku.

<script type='text/javascript'></script>

Tento program slouží hlavně k odzkoušení různých operačních systémů. Například, když budete mít operační systém Windows XP a budete chtít vyzkoušet třeba Windows Vista, aniž byste museli formátovat nebo přepojovat jiný HDD, tak vám právě postačí zmiňovaný program, kterým nasimulujte práci počítače. Umožňuje nainstalovat operační systém, ve kterém pak můžete pracovat tak, jako byste pracovali v reálném režimu. I možnost připojení internetu se zde dá nějak vyřešit, bohužel tuto zkušenost ještě nemám. Dalším takovým programem je VMware Workstation od společnosti WMware. Tento program je mnohem více nastavitelný, tedy profesionálnější, ale pokud chcete být ušetřeni nastavování virtuálního BIOSu a podobných vlastností, tak doporučuji náš popisovaný program. Virtual PC je pouze v anglickém jazyce a bohužel se mi nepovedlo najít žádný český překlad, ale myslím, že ovládání programu je tak jednoduché, že čeština snad ani nebude potřeba. Nyní k samotnému ovládání programu.

Po spuštění programu se Vám zobrazí okno – Virtual PC Console s virtuálními PC. Pokud program spouštíte poprvé, tak se vám rovnou otevře i okno s vytvořením nového PC. Jinak toto okno se dá vyvolat i z té Console akčním tlačítkem „New“. Na obrázku můžete vidět, jak tyto okna vypadají :

Pokud tedy budeme pokračovat ve vytvoření nového virtuálního PC kliknutím na „Next“, dostaneme se na výběr vytvoření. První položkou, tedy „Create a virtual machine“, budeme dále pokračovat ve vytvoření virtuálního PC s nastavením parametrů podle našeho výběru. Další položka „Use default settings to create virtual machine“ vám vytvoří virtuální PC podle standardních parametrů nastavených společností Microsoft. Parametry se pak dají určit později, ale spíše bych doporučil první způsob pro lepší nastavení. Poslední možnost „Add an existing virtual machine“ vám načte nastavení virtuálního PC, které jste již udělali dříve nebo jste si ho od někoho stáhli. My ale budeme pokračovat prvním výběrem.

V dalším kroku nastavíte název a umístění nastavení pro vaše virtuální PC. Tento soubor nebude nijak velký a tak ho můžete v podstatě umístit libovolně. Později při nastavování HDD, ale místo potřebovat budete. Já jsem si na mém datovém disku vytvořil přímo složku pro virtuální PC a jelikož jsem si vzal na zkoušku freewarový operační systém Linux Ubuntu 7.10, tak podle toho jsem také pojmenoval soubor.

V dalším postupu nastavíme, pro jaký operační systém tento virtuální PC bude. Pokud si žádný z přednastavených nevyberete, tak vyberte jako já položku „Other“. Vpravo v popisu „Default hardware selection“ se dozvíte, kolik vám doporučují velikost operační paměti a pevného disku. Případně ještě typ zvukové karty.

Nyní si můžete vybrat, jestli použijete standardní nastavení velikosti operační paměti, anebo si zvolíte položkou „Adjusting the RAM“ vlastní velikost operační paměti. Jelikož chci, aby mi operační systém běžel co nejlépe, a velikost operační paměti mám 2GB, tak zvolím 1GB.

Dále pak si můžete vybrat, jestli vytvoříte virtuální HDD nebo použijete vámi dříve vytvořený nebo stáhnutý. My tedy budeme vytvářet nový, jelikož tento postup píši pro první spuštění. Zvolíme tedy „A new virtual hard disk“.

V dalším kroku musíte nastavit název a umístění virtuálního HDD. Ve velikosti HDD rozhodujete vy, ale například takový Windows XP zabere něco kolem 2GB i více, a pokud budete chtít zkoušet ve virtuální PC nějaké programy, třeba kvůli kompatibilitě, tak bych doporučil dát velikost rozhodně větší, ale to vše už záleží na vás. V tomto kroku vám program automaticky určí maximální velikost HDD na určeném disku. Tedy kdybyste potvrdili tuto velikost, tak na určeném disku už nebudete mít žádné místo. Velikost HDD udává jeho maximální velikost, ale jinak tento soubor bude velký podle toho, jak velká data na něj nahrajete. Ale pokud byste ještě chtěli zvětšit stávající virtuální HDD tak za vypnutého stavu se dá nastavovat jeho velikost. Případně přidat další virtuální HDD. Já jsem si tedy zvolil velikost i s rezervou konečných 10GB.

Na konci našeho nastavení se zobrazí poslední okno s výpisem názvu našeho virtuálního PC, názvu HDD a velikosti operační paměti.

Klikem na „Finish“ vám zůstane zobrazena Console Virtual PC, ve které se nyní zobrazí váš nový virtuální PC. Toto PC ještě můžete upravovat pomocí tlačítka „Settings“ a toto nastavení vypadá takto:

Jinak pokud budete chtít smazat vaše virtuální PC, tak stačí ho označit myší a kliknout na „Remove“, a tím smažete jak nastavení, tak virtuální HDD.

Nyní k samotnému spuštění a ovládání Virtual PC.

V Consoli stačí kliknout na akční tlačítko „Start“ a tím spustíte Vaše virtuální PC. V novém okně Vám bude probíhat standardní spuštění PC s prvky virtuálního nastavení. Samozřejmě na poprvé vám nic nenačte, jelikož tam žádný operační systém není.

V tomto okně uvidíte v horní liště 5 záložek. První „Action“ je pro akce spojené s pozastavením virtuálního PC, resetování, zavření systému a jiných nastavení. Druhá položka „Edit“ slouží k základním prvkům kopírování a vkládání a také k nahlédnutí do nastavení Vašeho virtuálního PC. Bohužel nastavovat ale nepůjde, jelikož ho máte spuštěný. Další položka „CD“ slouží k použití vašich fyzických mechanik, tedy když budete mít operační systém ve vaší mechanice, tak jej můžete použít. Je zde taky možnost využít obraz disku s příponou *.iso . Jelikož Linux mám uložené v *.iso formátu (obrazu CD), tak tuto položku můžu poté využít. Další položka „Floppy“ slouží k použití vaší fyzické disketové mechaniky nebo načtení obrazu diskety ve formátech *.vfd , *.img , *.ima a *.dsk . Poslední položku „Help“ myslím, že nemusím nijak popisovat. Dole v tomto okně jsou ještě zobrazeny ikonky HDD, CD, Floppy, složky a sítě, které Vám zobrazují jejich využívání anebo vlastnosti, pokud na ně kliknete pravým tlačítkem myši. Za jednu z výborných vlastností Virtual PC 2007 považuji možnost sdílení složek z vašeho fyzického HDD. To umožníte kliknutím pravého tlačítka myši na právě zmíněnou ikonku složky a dáte „Shared Folder Setting“. Toto nastavení je i v „Settings“ na Consoli programu.

Já si tedy zvolím v položce CD použití obrazu disku Linuxu a načtu jej do virtuálního PC a dám resetovat systém. Jak jsem již uvedl, pokud nebudete mít obraz disku, můžete využít přímo instalační CD operačního systému nebo pokud nebudete mít obraz disku ve formátu *.iso . Existují programy, které dokáží převést tyto formáty na *.iso a jiné. Například programem PowerISO nebo UltraISO. Pokud by se vám do těchto komprimací nechtělo, tak se dají využít virtuální mechaniky programů Daemon Tools, Alcohol 120%, již zmíněné UltraISO, PowerISO a jiné, které i Virtual PC 2007 dokáže načíst. Bohužel jsou s nimi problémy. Některé nefungují tak, jak by měly, a operační systém se vám ani nepodaří nainstalovat. Dále pak pokračujete normální instalací operačního systému a ty už jsou popsány v jiných článcích. Samotný závěr instalace Linuxu Ubuntu 7.10 vypadá takto:

Řekl bych, že Virtual PC 2007 není nijak složitý a je to nejsnadnější cesta k vyzkoušení různých operačních systémů a jejich kompatibility s různými aplikacemi. Pokud Vás tento program zaujal, tak zde je odkaz na stažení.