Internet se stává čím dál tím více každodenní součástí našeho života. Drtivá většina z vás se setká s internetem nejméně jednou denně. A polovina z vás s bezdrátovým internetem, neboli Wi-Fi. Ale víte, co tento pojem znamená? Jak vznikl tento název? Jestliže ne, jste tu správně, neboť se v následujících řádcích vše potřebné dozvíte. A nejen to…
<script type='text/javascript'></script>
Bezdrátové sítě, neboli Wi-Fi, jsou určitou ekvivalencí pro sítě drátové (ethernet). Z hlediska úsilí, které musíme na zasíťování naší domácnosti vynaložit, je Wi-Fi tou snadnější formou. A to každopádně proto, že jak už název napovídá, nepotřebujeme žádné kabely. Z hlediska přenosových rychlostí ovšem Wi-Fi strádá naproti ethernetu. Naštěstí, pokud nechcete přenášet obrovské množství dat najednou, Wi-Fi v kladech převažuje. A věřte mi, v domácím prostředí takové množství dat, které zmiňuji, přenášet nebudete, ani se k tomu nepřiblížíme. Rozdíl tedy nepoznáte.
Je mým zvykem vždy zmínit něco o historii určitého standardu, produktu, firmy, či programu. U tohoto článku to jinak nebude. Historie bezdrátových přenosů sahá až k druhé světové válce: ovšem šlo jen o principiální podobnost, nikoli přímou spojitost s dnešní Wi-Fi, jak ji známe. Bližší podobnost bychom našli až v pokusech, které vznikaly v dobách monstrózních sálových počítačům, kdy pro většinu lidí bylo nemyslitelné, že by se data dala přenášet jinak než kabely a dráty. Později, v roce 1992, se Wi-Fi jevila jako reálná možnost přenosu dat, a dokonce to i fungovalo. Pouze lokálně a s určitými omezeními, ale fungovalo. Zlom přišel až v roce 1994, kdy byly bezdrátové sítě obohaceny o mnoho možností díky standartu IEEE 802.11, jimiž jsou definovány i dnešní moderní Wi-Fi sítě.
Poměrně zajímavou věcí je způsob, jakým Wi-Fi sítě dostaly své jméno. Původně se tak jmenovat neměly, ale nakonec se název Wi-Fi "uchytil". Každý si jistě všimne podobnosti Wi-Fi = Hi-Fi. Hi-Fi znamená Hight Fidelity, neboli vysoká věrnost. Slovní hříčkou vzniklo Wi-Fi – Wireless Fidelity, neboli bezdrátová věrnost.
Nyní se podíváme na pár důležitých hesel, která, jak jsem si všiml, nejsou často rozeznávána a málokdo přesně ví, co si pod tím může představit.
První pojem, který si vezmu na paškál, je ISM, tedy Industrial Scientific Medical. Je to označení pro pásmo 2,4 GHz, ve kterém bezdrátové sítě fungují. Wi-Fi přesněji pracuje v rozmezích od 2,4 - 2,497 GHz, proto zjednodušeně pásmo 2,4 GHz. Dá se říct, že podle frekvencí se dá i rozeznat na jakém kontinentu se pohybujete. V Japonsku se používá pásmo u horní hranice tohoto rozmezí, v USA na rozdíl pásmo v dolní hranici tohoto rozmezí. Podle mne jsou to ovšem neužitečná data, kterými bych jen narušil integritu článku, proto bližší rozbor neprovedu.
Dalším pojmem je IP. Snad každý z vás tento pojem alespoň jednou v životě slyšel. Jedná se o internetový protokol, který umožňuje přenos dat po internetu. Internet ostatně IP protokol využívá. Protokol existuje ve verzi IPv4 a dnes nastupující IPv6. Kdyby se nezavedl protokol IPv6, v nejbližší době by došly adresy IP. Adresa IP je v podstatě pevnou adresou vašeho počítače, jeho identifikačním číslem. Podle IP adresy se i připojujete ke vzdáleným serverům. Proto všechny Wi-Fi sítě dnes využívají IP protokol.
MAC adresa je fyzická adresa každé síťové karty. MAC je přiřazena výrobcem při výrobě samotné a bývala neměnná. Dnes se dají MAC adresy i měnit, ale všeobecně platí, že tato adresa je pevná a stálá. Proto můžete filtrovat MAC adresy - povolit či naopak zakázat přístup do sítě a k internetu určitým síťovým kartám.
Access point (AP) je česky přístupový bod. Tento název už sám o sobě mnohé napoví, o co se bude jednat. Jedná se o bod, ke kterému se jako uživatelé připojujeme. Kolem a kolem spolu ani v síti nekomunikujeme přímo, nýbrž přes AP. Zjednodušeně se tedy jedná o váš Wi-Fi vysílač, ke kterému se připojujete, abyste získali přístup k internetu.
Další věcí, kterou je nutné zmínit, je zabezpečení. Při budování Wi-Fi sítě se stává, že mnoho uživatelů ponechá svou síť nechráněnou anonymnímu přístupu, a tím poskytnete svůj internet, který si platí, zdarma ostatním uživatelům. Tomu předejdeme několika snadnými kroky. Hlavní a nejdůležitější věcí je, abyste si změnili SSID (neboli název sítě) a přístupové heslo a jméno pro změnu nastavení v routeru. Pokud byste tak neudělali, mohl by si kdokoliv snadno změnit data podle sebe a třeba vám samotným znemožnit přístup k internetu. Častými přihlašovacími údaji bývá Admin a heslo také admin.
Další a neméně důležitou věcí, co se týče zabezpečení, je potřeba nastavit si vlastní typ zabezpečení. Dnes jich známe hned několik druhů: WEP-64, WEP-128, WPA-PSK a WPA2-PSK. WEP-64 a 128 jsou ty nejslabší zabezpečení, která bych nedoporučoval. Není těžké je prolomit a získat si přístup do vaší sítě. Ovšem stále je to lepší než žádné zabezpečení, tedy "otevřená síť". WPA-PSK a bezpečnější typ WPA2 s Pre-Shared Key jsou optimální způsoby zabezpečení vaší Wi-Fi sítě. Je těžké je prolomit a kombinací s AES (Advanced Encryption Standard) šifrováním bude vaše bezdrátová síť v bezpečí.
Výborný článek,dozvěděl jsem se o hodně užitečných věcech.Díky za příspěvek.
Já děkuji za komentář... :)
jen doplním.. víte, že Česká republika byla první evropskou zemí kde jste se mohli připojitk k WiFi? a navíc, stále má nejvíce WiFi uživatelů v celé Evropské Unii.. docela zajímavý fakt, což? :)
Nj a proto jsou všechny tak zarušený, že mi tu furt padá v kuchyni připojení :-\ :-D
Za prvé: poznámky pod čarou mě dojímají :-D
Za druhé: trochu rozšíření k pojmu ISM (industrial, scientific and medical) je tzv. volné pásmo, pro vědecké, průmyslové a další využití. Uživatelé tohoto pásma jsou povinni dodržovat výkonové limity vyzářeného výkonu, který určují směrnice ČTU. ISM pásem je více, přičemž některé z nich jsou využity pro komerční standardy: např. wifi (2.4 nebo 5.6 GHz), bluetooth, ZigBee,... (304 MHz, 315 MHz, 426 MHz, 433 MHz, 868 MHz, 915 MHz, 2.4GHz, 5.6 GHz, ...).