<script type='text/javascript'></script>
Prožili jste velkou část svého dětství za obrazovkami? Pak jistě máte samé dobré vzpomínky na tituly, které vám vyplňovaly většinu volného času. Každý hráč ve svém dětství hrál drobet jiné hry. Přeci jen se ale najdou tituly, které většinu spojují. A bude se brečet!
Některé zažité klasiky už dnes netřeba připomínat – s inkarnacemi Maria se setkáváme pravidelně, Pac-Man se stal ikonou herního průmyslu, Tetris vyvolá více frustrací než radosti a vláček ve skutečnosti nikoho nebavil, ale všichni se to bojí přiznat.
Videohry u nás zažily největší skok v 90. letech minulého tisíciletí, proto většina současných hráčů má největší vzpomínky právě na tituly, které vyšly v letech 1990 až 1999. Dnes se zaměříme na druhou polovinu tohoto období, tedy na léta 1995 až 1999.
Zavzpomínáme si na zlatou éru počítačových her (konzolím se můžeme věnovat jindy), kdy se videohry dělaly ještě s láskou a se zastaralou grafikou se muselo pečlivě pracovat, aby bavily o to více.
#1 – Polda (1998)
Čím jiným začít, než hrou, která má své kořeny v naší domovině. Série Polda je taková základní česká gramotnost, co se týče her. Kdo by neznal antihrdinu Pankráce, který toho víc zbabrá, než dokáže…
Přestože jsme se setkali už celkem se šesti díly, žádnému se nepovedlo vykreslit takovou pastvu pro oči, jako tomu prvnímu. Navzdory limitům tehdejší doby je v každém pixelu nesmírná péče a cit pro detail. Není divu, že v tomto období frčely právě adventury.
#2 – Age of Empires (1997)
Zapomeňme chvíli na to, že vůbec kdy vyšel třetí díl. Těmi pravými klenoty jsou jednička a dvojka. Dnes si pod pojmem strategií současní hráči představí jen Starcraft II, kterému žádný jiný vývojář netroufá vzdorovat. Nabídka je tak velmi ubohá, a musíme si vystačit se vzpomínkami.
Age of Empires 1 i 2 přežily zub času naprosto ukázkově. K prvnímu dílu chováme největší vzpomínky, k tomu druhému naopak zkušenosti. Někteří nesou dvojku ve svých srdcích doposud, o čemž svědčí i nedávná HD edice, která podporuje současné systémy.
#3 – Carmageddon (1997)
Nenašly byste zvrácenější hru, než závodní vražděčku v podobě Carmageddonu. Kam se hrabe Grand Theft Auto, kde každé tělo pouze šplouchne. Pravý adrenalin je zmáčknout tlačítko pro chodce amputovanou hlavou, kterou sejmete z předškoláka ve dvousetkilometrové rychlosti. Ten laserový kanón za rohem totiž nepočká.
Carmageddon je příklad toho, že realismus v některých hrách je na zváženou. Nechceme si totiž představovat, jak by dopadly odřezky těl zmítajících se na kapotách s dnešními grafickými možnostmi.
#4 – Rytíři a kupci (1998)
Rytíři a kupci byly hrou natolik revoluční a propracovanou, že se ji doposud nepovedlo nikomu napodobit. Někdy totiž ve strategiích není klíčové vyrobit tisícovou armádu a jít svého nepřítele rozdělit na dva malé (státy). Někdy je tím nejkrásnějším stavba města.
V rytířích a kupcích bylo vojsko až druhotné. Prioritou bylo funkční městečka, pravá idylka. Pekárna, sedlák, mlynář, kovář, školy… sprostá slova, která dnešní strategie znají jen z pohádek. Dát cihlu k cihle, těsto do díže, upéct třeba chleba, postavit třeba zeď.
#5 – Transport Tycoon: Deluxe (1995)
V kontrastu s Rytíři a kupci nelze opomenout na podobnou inkarnaci, která si tehdy vzala na paškál dobu o pár století dále. Kdo by nechtěl spravovat středověké městečko coby velebníček, může se stát magnátem současného velkoměsta.
Transport Tycoon: Deluxe je i dnes jednou z nejkomplexnějších her, které lze hrát celou věčnost. Důkazem jsou nejnovější inkarnace OpenTTD, která je pro současné počítače zcela zdarma, a verze pro iOS a Android z roku 2013.
#6 – Heroes of Might & Magic I-III (1999)
Modla všech milovníků tahových strategií. Přestože první díl většinu současných hráčů minul, druhý už stihl přikovat spoustu hráčů k židlím na dlouhé časy. Třetí díl z roku 1999 na tento úspěch už jen navázal, komplexnost znásobil a stal se legendou na herním poli.
Heroes byly základní výbavou každého pařana, který do svého kutlochu pozval své věrné kumpány. V době bez internetu se muselo hrát na horkém křesle, k čemuž byly strategie jako stvořené. Kdo nepamatuje, jako by nebyl.
#7 – Worms (1995)
Další povinnou výbavou pro domácí klání byly žížalky. Na rozdíl od tahových strategií však klání nezabrala celý víkend, ale pouze několik desítek minut. Jednalo se o zaručený recept, jak si proti sobě poštvat všechny své kámoše, a tedy i rychlou cestu do hlíny mezi ty pravé žížalky.
Na první pohled sympatičtí kroužkovci, na ten druhý hrdlořezové v kroužkové leda zbroji. Nebyla to však násilnost, co hráče oslovilo, ale možnosti, kterými se dalo během hry taktizovat. Nemluvě o dovednostech v míření, nad kterými někdy zůstával rozum stát.
#8 – Jazz Jackrabbit 2 (1998)
Skákačky byly také předním žánrem, který tehdejší době dominoval. Na malém prostoru mělo možnost se ukázat velké množství obsahu. Klíčovou roli hráli animace, schopnost kreslíře a propracovanost úrovní. Jazz Jackrabbit dokázal všechno na výbornou.
Na rozdíl od Wormsů či tahových strategií však Jazz nabídnul kooperaci až čtyř hráčů v reálném čase. Žádné čekání na to, až dohraje kámoše. Žár bitvy byl všudypřítomný a toalety nabalovaly prach. Na jednom počítači bylo možné hrát až ve čtyřech hráčích. Dnešní hry, které neviděly splitscreen ani z vlaku, by se měly stydět.
#9 – Might & Magic VI: Mandate of Heaven (1998)
Než přišly doby Skyrimů a podobných RPG s otevřeným světem, vládly hernímu průmyslu takzvané dungeonovky. Každá se lišila v detailech. Hráč ovládal většinou partu chrabrých i chabých hrdinů, jindy ubohého jednotlivce. Někdy se jednalo o otevřený svět, jindy o kobku.
Ať už pamatujete sérii Might & Magic, starší The Elder Scrolls, Stonekeep, Wizardry nebo Gauntlet, máte jistě vzpomínky na nekonečná sezení, kdy jste svět postupně objevovali. Tehdy vás však netížila vševědomost čerpaná z internetu. Mohli jste se plně ponořit do světa, který vás neustále něčím překvapoval.
#10 – Albion (1996)
Tato hra měla snad všechno. Nádherné zpracování, úžasnou grafiku, izometrický pohled, pohled z první osoby ve stylu dungeonovek, krásný soundtrack, propracované dialogy, výborný scénář a příběh, tahové elementy, RPG mechaniky … I takový Mass Effect by se hanbou otáčel.
Příběh opustil otřepané fantasy a přesunul hráče do světa scifi, konkrétně na vzdálenou planetu naplněnou džunglemi a neznámou přírodou. Objevovali jsme zcela nový svět a poznávali jeho obyvatele.
Nadarmo se neříká, nejlepší na konec. Jednalo se nicméně o dobu, kdy přístup ke hrám byl velmi skromný, a tak každý hrál to nejlepší, co se mu dostalo pod ruku. Na které tituly vzpomínáte nejraději vy?
