<script type='text/javascript'></script>
V minulém díle jsme si představili ty nejslavnější videoherní pecky, které k nám doputovaly těsně před koncem druhého tisíciletí. Přestože se jednalo pouze o pětileté rozmezí, našel se ve výčtu snad každý, pro koho bylo hraní na počítači každodenním rituálem.
Předcházejících pět let ovšem zasadilo kořeny podobně tak silně, ba naopak položilo základy k několika herním žánrům. Právě ty největší herní klasiky, na které dodnes vzpomínáme a uctíváme je jako kult, pochází z let 1990-1994. Hrr na ně!
#1 - Scorched Earth (1991)
Začněme pěkně z ostra. A nemyslíme tím ostré hrany, kterými tehdejší doba byla proslulá. Kostičky, čáry, sem tam nějaká barva a pištivé zvuky. Tím se vyznačovalo období prvních her, které jste mohli hrát na svých počítačích.
Nevnímejme ovšem první polovinu 90. let negativně. Tato válečná hra byla už spíše dozvukem primitivní éry, jak se budete moci přesvědčit v našem seznamu dále. I přesto si vysloužila vysokou popularitu – možná právě z důvodu, že mnoho lidí mělo ve svých pokojích stále starší počítače a na upgrade nebylo pomyšlení.
Principy byly jednoduché, a o to návykovější. Představte si takové Worms v méně barvách, s tanky místo kroužkovců. Arzenál zbraní klidně ponechte a vynásobte třemi. Přesně takový Scorched Earth bylo. Komplexnost v několika pixelech, kde hrály první housle taktika a představivost.
#2 - The Secret of Monkey Island (1990)
O něco barevnějším zástupcem legend první poloviny 90. let je Tajemství opičího ostrova. Právě doba, kdy zběsilou akci limitovala nízká snímková frekvence a slabý výkon sestav, byla přímo rájem pro jednoduché adventury, které se spokojily s krátkými animace a spoléhaly především na krásnou stylizaci.
V nich měl šanci vyniknout svérázným způsobem humor, scénář a důvtip. The Secret of Monkey Island je zářným příkladem všech tří těchto vlastností.
V kontextu tohoto titulu bychom vás rádi upozornili na předělané vydání z roku 2009, které svého předchůdce kopíruje do posledního detailu, s totožným scénářem, vtipy a hádankami. Kreslený styl byl taktéž zachován, jen přenesen do vizuálních možností současných systémů.
#3 - Sonic The Hedgehog (1991)
Někteří znají ježka Soníka z televizního seriálu, který u nás běžel v ranních hodinách. Jiní jej znají z konzolí Sega Genesis a Megadrive. Našinci však tento titul s největší pravděpodobností hráli až na počítačích, které se funkční verze dočkaly o něco později. Ať už jste tedy hru hráli v kterémkoliv roce na jakémkoliv zařízení, její první oficiální vydání zapadá přesně do našeho seznamu.
Série Sonic The Hedgehog si zachovala svoji tvář až do současnosti. Pokračování jsou vydávána v pravidelných intervalech a s podobnou popularitou. Tou nejnostalgičtější érou jsou ovšem první díly, které se řadily mezi dvourozměrné hopsačky.
Aktuální díly už sledují návyky jiné generace, hrají se více samy a dávají velkou přednost vizuálnímu ztvárnění a efektům na úkor náročnosti.
#4 - Sid Meier‘s Civilization (1991)
U titulů, které položily základy legendárním herním sériím, ještě chvíli zůstaneme. Rozmezí let 1990-1994 totiž patřilo mezi jedno z nejplodnějších období, které herní branže kdy zažila. Dodnes z úspěchu tehdejších titulů čerpají a ždímou velké společnosti.
Sid Meier‘s Civilization u každého svého vydání, již od tohoto prvního dílu, sbírá jedno ocenění za druhým. I po čtvrt století se jedná o jedny z nejpropracovanějších strategií všech dob. Za tuto dobu stihla značka vyprodukovat celkem 6 plnohodnotných pokračování, z nichž to poslední vyšlo teprve na podzim loňského roku 2016.
#5 - The Legend of Kyrandia (1992)
Pohádková země, pestré barvy a úžasný příběh, vyprávěný téměř jako kniha. Taková byla The Legend of Kyrandia vycházející mezi lety 1992 až 1994 ve třech dílech, příhodně nazvané The Book 1-3, nebo-li svazek první až třetí.
Kdo vynechal příběh plný fantazie, bídáků, kašparů, hrdinů, hromady textů s dabingem a nádherných scenérií ignorující veškeré hranice pixelového zpracování, přišel o mnohé. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších adventur všech dob, která je u nás dostupná dokonce v češtině!
Doposud se bohužel nesetkala s žádnou snahou vrátit se na současné systémy, a tak je její opětovné přehrání krapet komplikované skrze Dos-Box. Modleme se za Electronic Arts, kteří titul dostali před několika lety pod vlastnictví.
#6 - Wolfenstein 3D (1992)
Přecházíme do druhé poloviny našeho seznamu, což znamená, že nostalgie přituhuje. Následují tituly, které se do herní historie promítly ještě výrazněji. Například natolik, že stačí pouhý jediný screenshot, abyste okamžitě zvedli ruku a zařvali – Wolfenstein!
Tato značka patří mezi průkopníky žánru stříleček, nejhranějšího typu všech her jako takových. Před příchodem 3D vzezření se hráči setkávali nejčastěji se střelnými zbraněmi na dvourozměrném poli, tzv. plošinovkách, jinak řečeno hopsačkách. Contra budiž příkladem.
Wolfenstein přišel však ve správný čas na správné stroje, které už zvládaly graficky přijatelnější výhledy z první osoby. Zasazení hry bylo taktéž velmi trefné – kdo by si nechtěl vystřelit z Hitlera? Nacistický vůdce byl obětním beránkem této série posléze několikrát, naposledy v roce 2015 během pokračování Wolfenstein: The Old Blood.
Setkáme-li se dnes s hrou ze žánru stříleček, její existenci vděčíme právě této hře – Wolfensteinovi 3D. Společnost id Software však nezůstala pouze u jednoho legendárního jména. Netrvalo ani rok a přinesla další ikonický titul, DOOM.
#7 - DOOM (1993)
Základy pro revoluci v žánru stříleček už bychom měli za sebou. Wolfenstein bylo takové technologické demo, které se zažralo hráčům silně do paměti. Dalším krokem však byl samotný design úrovní, hrůzostrašná atmosféra a působivé zasazení. Společnost id Software tak vykročila vpřed rudé planetě Mars, kde doslova rozpoutala peklo.
DOOM je dodnes chválen za pečlivě propracované úrovně. Na papíře tento prvek sice nevyznívá až tak majestátně, zapříčinil ovšem návratnost hráčů, kteří se k titulu neustále vraceli a vraceli. Faktorem byla také zběsilá akce, kdy se hráč nezastavil ani na vteřinu, dále nadměrná brutalita a hrůzostrašní netvoři, jejichž rozcákání do pixelů bylo na tehdejší poměry velice působivé.
Série se dočkala několika pokračování. Druhý díl převzal osvědčený recept a malinko jej připepřil. Třetí díl už zahnul stranou a vysloužil si negativní kritiku ze všech světových stran. Čtvrtý díl se ale zase vrátil ke kořenům a nabídl hráčům to, co značku proslavilo – zběsilost, brutalita, rychlá akce.
#8 - Mortal Kombat (1992)
Brutalita je neustále opakujícím se prvkem napříč herními tituly. Přestože herní průmysl už dávno vyzrál a snaží se prezentovat jinak, než krví a vnitřnostmi, stále se najde skupina, která bez nich nemůže žít, co se her týče.
Neslušným příkladem za všechny střeva je Mortal Kombat, který se nikdy nebál rozebrat lidské tělo do poslední buňky. Slavné fatality byly součástí série už v roce 1992. Tehdy se však vývojáři ještě drželi krapet na uzdičce, a tak létaly obrazovkami jen hektolitry krve s minimem vnitřností.
Bez ohledu na množství tekutiny a zpřerážených žeber se však dodnes jedná o nejslavnějšího zástupce bojového žánru. Po boku mu stojí Tekken a Street Fighter. Jednotlivá pokračování této série přichází v pravidelných intervalech, naposledy v roce 2016. Vždy ale zajde brutalita o stupínek dál.
#9 - Warcraft: Orcs & Humans (1993)
Neexistovalo by žádné nejhranější MMORPG současnosti v podobě World of Warcraft, nebýt prvního dílu Warcraftu, tehdy ještě strategické série. Tento titul značil vzrůst pro celou společnost Blizzardu, díky které se pak svět dočkal i skvělých titulů jako Starcraft, Diablo či nověji Hearthstone, Overwatch a Heroes of the Storm.
Tomu všemu můžeme vděčit právě Warcraftu, který se o rok později setkal s neméně slavným pokračováním. Nemluvě o ještě pozdějším Warcraftu III, v jehož editoru map se zrodil komunitní výtvor DotA, první zástupce žánru MOBA, kterému dnes vévodí League of Legends. I za tuto hru vděčíme právě Warcraftu.
Společně s neméně známým Command & Conquer položil Warcraft základy celému žánru realtimových strategií, které do té doby následovaly spíše tahové mechaniky.
Jestli Warcraft na svých bedrech nenese osudy desítek her a s nimi miliony a miliony hráčských životů, pak už nic. Za svůj úspěch vděčí i netradičnímu pojetí, kdy proti sobě postavila dvě frakce s velmi odlišnými principy hraní – do té doby nevídaný koncept.
#10 - Dyna Blaster, aka Bomberman (1992)
Šel tento výčet her zakončit něčím jiným, než hrou, která vykouzlila snad všechny možné emoce na našich tvářích? Tento titul nabídl na tak malé ploše neskutečné množství obsahu. Kdo jej nehrál, jako by nebyl.
Obyčejné pochodování v bludišti, které je blokované zdmi. V ruce výbušniny, na hlavě trapná helma a za zádi směšná monstra. Kam se hrabe Pac-Man. Tohle je hra, která snad musela bavit každého, kdo měl co do činění s počítači v 90. letech. Přičtěte si ke hře multiplayer a na první pohled nekonečné množství úrovní.
Dyna Blaster je důkaz, že někdy není zapotřebí ultimátních vizuálních efektů, které zažehnou grafickou kartu na maximální obrátky, že se i stůl usmaží. Někdy stačí pár barev, plocha, úžasný design úrovní a návyková herní mechanika.
