Přemýšleli jste někdy, jak zařídit, aby vám běželo několik operačních systémů najednou na jednom počítači? Zprvu to zní trochu divně, až neskutečně, ale virtualizace už není v dnešní době neznámé slovo. Využití najde zejména u serverových strojů, ale i u developerů nebo jen u lidí, které zajímá specifický aspekt systému a nechce se jim neustále restartovat počítač. Budu se vám snažit popsat praktický postup jak takovou virtuální síť vytvořit, vybavit virtuálními stroji a na závěr přidám pár příkladů využití.
<script type='text/javascript'></script>
Záměrně jsem zvolil XP a Linux, protože celé nastavení je u těchto operačních systémů mnohem větší výzvou, než třeba u Windows Seven...
Software
Programů pro vytvoření virtuálních strojů (VM - Virtual Machines) je dnes již více. Jedním z nich by mohl být třeba Virtual PC od firmy Microsoft, pro který napsal Adam zajímavého průvodce. My se však zaměříme na americkou firmu se sídlem v Kalifornii, která zaznamenala v posledních několika letech raketový vzrůst a stala se jedničkou v tomto oboru. Ano je řeč o VMWare, tedy konkrétně o jednom z jejich klíčových produktů určený přímo pro profesionální práci s virtuálními počítači v domácím prostředí - VMware Workstation.
VMWare Workstation uživateli umožňuje, jak již název napovídá, vytváření pracovních stanic. Není tedy možná instalace další instance VMware Workstation do virtuálního systému, což nás koneckonců ani nemusí příliš zajímat. Ze stránek VMware je možné stáhnout 30ti-denní trial verzi programu, která na vyzkoušení bohatě postačí. V případě zájmu je možné zakoupit plnou verzi v ceně necelých 4 tisíc ($189), což je cena, která se stále vyplatí. Jenom několika kliknutími lze vytvořit plnohodnotný počítač s prácí na internetu a začleněním do sítě.
Stáhneme si tedy VMware Workstation a standardně jej nainstalujeme. Po instalaci vložíme klíč, který nám společnost VMware zdarma poskytla pro 30-ti denní trial a instalace je dokončena.
Instalace prvního stroje s Windows XP
Otevřeme VMWare Worsktation poklepáním na ikonu a zobrazí se nám základní interface.
Základní interface VMware Workstation...
Pro vytvoření prvního virtuálního stroje klikneme na File -> New -> Virtual Machine (Ctrl+N) a zvolíme Custom nastavení.
Hardware compatibility necháme na nejvyšší verzi a stiskneme Další.
Nyní zvolíme odkud chceme, aby se do nového virtuálního stroje nainstaloval operační systém, máme na výběr z optické mechaniky, obrazu disku na vašem harddisku (.iso file) nebo můžeme nainstalovat operační systém později. Prakticky je to jedno, stejně budeme systém instalovat až na konci.
Umístění operačního systému...
EasyInstall
Pokud je vámi vybraný operační systém standardní a v minulé nabídce jste průvodci sdělili, kde má systém hledat, je možné že instalační průvodce detekuje kompatibilitu s tzv. Easy Install, což vám jednoduše pomůže vytvořit účet administrátora a další nastavení systému. Pokud tomu tak je, postupujte podle instrukcí na obrazovce, většinou se jedná o zadání uživatelského jména a hesla do systému. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat operační systém ručně - tady není co vysvětlovat, prostě vyberete systém z intuitivních možností.
Výběr hostitelského operačního systému...
Následně zvolíme jméno virtuálního počítače (VM) a umístění na disku, pokračujeme nastavením počtu jader procesoru a kolik operační paměti dovolíme novému počítači aby použil. Pokud si nejste jisti, prostě nechte nastavenou výchozí hodnotu.
Velikost přidělené operační paměti...
Dále přicházíme k nastavení sítě, která nás bude po dobu tohoto seriálu velice zajímat. O jednotlivých typech sítí se zmíním v druhém díle. Pro naše potřeby zvolíme Network Address Translation (NAT) a LSI Logic SCSI.
Nakonec povíme VMware, že chceme vytvořit nový disk (Create New virtual disk), zvolíme IDE a velikost disku s umístěním. Dobrá věc je také zaškrtnout "Store virtual disk as a single file". Následně dokončíme celou instalaci tlačítkem Finish. Když si někde nebudete jistí, u většiny nastavení existuje popis, nápověda a doporučené nastavení. Celé se to dá dodatečně změnit později.
Typ sítě...
Nyní poprvé spustíme náš vytvořený virtuální počítač. Pokud jste si již při nastavení zvolili umístění Windows XP, který bude na VM běžet, VMware zavaděč nabootuje instalační disk, který následně spustí instalaci. Samotnou instalací se zabývat nebudeme, návodů je po internetu mnoho.
Jdeme na Linux a VMware Images
Vytvoření virtuálního počítače manuálně ve VMware je jedna možnost, ale to, co činí VMware vyjímečným je možnost stáhnout si již předvytvořené a přednastavené virtuální počítače a následně je spouštět přes VMware Workstation. Jeden z nich je právě Backtrack, který existuje jako vytvořený stroj již v několika verzích (např. beta verze BT4). Celá kompilace má 1,1 GB, což je samozřejmě více, než pouhý instalační disk (854 MB). Některé Linuxové distribuce včetně BT nechávají často vybrat přímo na svých stránkách, jestli si uživatel chce stáhnout instalační disk nebo rovnou VMWare verzi. Stává se tak z prostého důvodu – nastavit síť v Linuxu pro potřeby VMware je někdy pořádná fuška.
Nastavit vše manuálně ve VMware s instalačním diskem má tu výhodu, že je možné si vše podle potřeb udělat podle svého. Některé verze operačních systému však nemusí být s VMware Workstation stoprocentně kompatibilní.
Obraz je již předem nastaven, což šetří čas. V systému funguje všechno tak, jak má a výhodou je také značná přenostitelnost celého obrazu.
Další výhodou VMware, kterou bych rád zmínil je jejich VMware Player, který je zdarma a dokáže spustit jakýkoli VMware Image. Není možné jej však měnit, což je samozřejmě v některých případech nedostačující, ale pro pouhou prezentaci již vytvořeného systému je takový program ideální.
...pokračujeme v instalaci laboratoře
Po stažení obrazu BT4 stačí poklepat na *.vmx soubor, který obsahuje konfigurační informace a VMware celý stroj přidá do základního rozhraní pro snadnější spouštění v budoucnu.
Obsah složky s Image BT4 (může se lišit)...
Současně se Image spustí a po načtení kernelu nás přivítá řádkové rozhraní BT4. Standardně se přihlásíme jako root s klasicky voleným heslem "toor" bez uvozovek. A příkazem startx spustíme X server, který nám nabídne GUI (graphic user interface) – grafické uživatelské rozhraní.
Řádkové rozhraní BT4...
V příštím díle si vysvětlíme pojem Team, jeden takový Tým si vytvoříme a přidáme do něj naše počítače. Podíváme se na síťové adaptéry, které VMware automaticky vytvořil a řekneme si něco o jejich síťové struktuře. Dále nastavíme oba systémy tak, aby spolu komunikovali jako na jedné síti a vyzkoušíme si vzdálený příkazový řádek.
