Obecný průvodce výběrem operační paměti RAM

V dnešním článku se zaměříme na správnou volbu operačních pamětí RAM, což je poslední dobou velmi diskutovaná záležitost. Výběr těch správných pamětí je závislý na několika faktorech, zejména jejich účelu, kterému se podřizují parametry velikosti, frekvence, latence i chlazení.

<script type='text/javascript'></script>

První co člověka napadne je velikost. I když se jedná o dnes velmi přeceňovaný parametr, jednoduše stačí říct, že na hry bohatě stačí 4GB paměti, na kancelářskou práci a do domácího počítače bohatě stačí 2GB pro Windows Vista i Seven. Starší Windows XP si pro kancelářskou práci vystačí s 1GB, více než 4GB pro něj nemá smysl.

Souvisí to i s bitovou verzí systému – ta 32bitová umí adresovat pouze 4GB paměti, od čeho je však nutno odečíst povinnou paměť grafické karty, vyrovnávací paměti v pevných discích, mechanikách a procesorech. Výsledná hodnota (typicky 3,3GB) je maximální systémem využitelná paměť RAM. Zbytek té operační paměti 32bitová verze jakoby "nevidí".

Pokud dojde po čase k navýšení požadavků, paměť RAM je jediná komponenta počítače, nepočítáme-li pevný disk, která se dá rozšířit aniž by se stávající musela vyhodit. Musí však být vybrána dobře - není nejlepší koupit tu nejlevnější, bez chladiče, s nízkou frekvencí a vysokou latencí. Optimální kit 2x2GB pamětí od Kingstonu stojí kolem 1000 korun, což je velmi příjemná částka.

Velmi důležitým parametrem je typ slotu (DDR2, DDR3) – dnešní základní desky už mají výhradně DDR3, upgradovat staré DDR2 nad 4GB už nemá smysl ani z výkonnostního, ani z cenového hlediska. Je podstatné říci, že DDR2 paměti nejdou umístit do DDR3 slotu a naopak.

Následuje frekvence – to je de facto nejvýznamnější parametr udávající výkon. Ne vždy však platí "čím vyšší, tím lepší"! (Ne vždy je to totiž potřeba.) Frekvence udává, kolik operací je paměť schopna vykonat v jedné sekundě (1333MHz = 1 333 000 000 operací za sekundu – hledání, čtení, zápis, oprava, obnova). Zejména náročné programy jako editory videa, renderery, Photoshopy nebo WinRary ocení vyšší frekvenci od 1333MHz výše - projeví se to pozitivně na jejich rychlosti (rychlosti rarování souboru, provádění filtru aj.). Ovšem musí to být podpořeno dostatečně rychlým procesorem, který je schopen takto rychlé požadavky provádět. Zjednodušeně řečeno: minimálně čtyřjádrový procesor. Jde také o to, aby samotný procesor podporoval danou frekvenci pamětí (paměťové řadiče jsou umístěny v procesoru, například AMD Athlon série podporuje paměti do 1066MHz), jinak dostanou přidělenu nejvyšší podporovanou frekvenci. Existuje i možnost tento paměťový řadič přetaktovat a připojit rychlejší paměti, ale ani to nepřinese u čtyřjádrových Athlonů valnou rychlostní výhodu.

Dalším parametrem je latence (CL), která udává délku trvání určitého paměťového procesu (hledání, čtení, zápis). A je to právě latence, která nejvíce zajímá hráče, protože hry nepotřebují vysokou frekvenci. Zasílají jen málo "požadavků" o malém rozsahu, kdy k jejich zpracování dojde v několika milisekundách, ale dalších 20 milisekund je prodleva průchodu pamětí. V případě náročných programů je požadavků mnohonásobně více a jsou mnohonásobně delší, takže jejich zpracování samotné trvá i stovky milisekund a nějakých 20 nebo 12 pro průchod pamětí už není tak znatelný rozdíl.

Teoreticky tedy u náročných programů získáme na rychlosti zvýšením frekvence, u nenáročných programů a her snížením latence. Háček je ale v tom, že s rostoucí frekvencí roste i latence.

Tím nejméně podstatným parametrem je pak provozní napětí, kterému je přímo úměrná spotřeba/zahřívání. Ale jestli bude paměť brát 5W nebo 3W, není v počítači s odběrem 300W směrodatné. Může ale nastat problém zejména u procesorů Intel série Core i*, které nemají rády paměti nad 1,65V, protože toto napětí je zároveň i pro napájení procesoru. A pokud dojde k jeho zvýšení v pamětích, zvýší se právě i na procesoru, který to nevydrží a spálí se. Tolerance zvýšení napětí je maximálně 0,15V (při přetaktování) - výše už je to hazard. Ale první paměti začínaly na 1,9V, což bylo pro tyto procesory smrtelné. Dnes již není problém sehnat paměti schopné pracovat na napětí 1,65V, je jen potřeba na toto dbát. Zejména rychlejší paměti potřebují vyšší napětí a zejména takové má smysl dávat k výkonným procesorům Intel Core i*. U procesorů AMD lze mít paměti s napětím, které je schopna vytvořit základní deska (v mém případě až 2,2V na starších DDR2).

V neposlední řadě je také podstatný výrobce. Vyplatí se spoléhat na ověřené značky jako Kingston nebo Corsair. Vyloženě pro hráče vyrábí paměti v Česku nepříliš známá společnost G.Skill. Levnější moduly mívají obvykle problémy s kompatibilitou, přehříváním, přetaktováním i životností. Zejména Kingston HyperX série se jeví optimální pro každé použití, hráče pak mohou zajímat moduly Ripjaws od G.Skill nebo Vengance od Corsair.

Podstatné je také chlazení. Ty výkonnější moduly přeci jen potřebují trochu větší chladič, než ten kousek plechu, takže Kingston si připravil i sérii HyperX Ti (stejně taková je právě Ripjaws nebo Vengance), která tento větší chladič má. V ostatní případech levnějších počítačů stačí klasické HyperX, do opravdu levných počítačů stačí paměti bez chladiče. Vždy je ale dobré mít ve skříni nějaký ten "průvan", aby se vzduch měnil a alespoň částečně chladil všechny komponenty. Toto dnes obstarávají počítačové zdroje, i když se nejedná o úplně ideální řešení. (Více o správném chlazení komponent se dočtete zde.)

Ještě bych se ale trochu vrátil k topologii RAM paměti: souvisí to s dnešními dvoukanálovými řadiči pamětí, kdy procesor je schopen zároveň komunikovat s kanálem A i B, čili dvakrát tolik dat může být proneseno. Proto je velice výhodné používat kit dvojice pamětí, tzv. Dualchannel kit, který v nejoptimálnějším případě může být 2x rychlejší, než tatáž kapacita v jednom modulu. Optimální kity jsou 2x512MB, 2x1024MB, 2x2048MB. Jelikož na každém kanálu jsou typicky dva sloty, oba dohromady sdílí propustnost jejich kanálu. Kombinace 4x1024 není rychlejší než 2x2048, pouze jsou moduly více u sebe a více se mohou ohřívat (horší proudění vzduchu). V případě konfigurace 8GB je však lepší mít 4x2048MB, zejména vzhledem k cenám 4GB modulů a faktu, že se vyrábí jen v malém množství specifikací. Více než 8GB pamětí je stejně nesmysl pro jakýkoliv dnes dostupný počítač/procesor, vyjma opravdu výpočetně náročných aplikací.

Závěrem tedy malé shrnutí a doporučení:

• do kancelářského počítače s dvoujádrovým AMD Athlon 250 s grafickou kartou integrovanou v AMD čipsetu jsou ideální 2x1GB 1066MHz CL7 paměti.
• do domácího počítače "pro všechno" s čtyřjádrovým AMD Athlon 640 (velmi výhodný procesor) s grafickou kartou AMD Radeon HD6770 a slabší jsou ideální 2x2GB 1066MHz CL7 paměti.
• do herního počítače s čtyřjádrovým AMD Phenom 955/965BE (955 jako nejvýhodnější procesor dneška) a grafickou kartou AMD Radeon HD6950 a slabší jsou ideální 2x2GB 1333MHz CL7 paměti.
• do herního počítače nad tuto konfiguraci jsou ideální 4x2GB 1600MHz CL8 paměti.
• do pracovního počítače s výkonným procesorem AMD Phenom 1100T, Intel Core i5 2500K jsou ideální 4x2GB 1800MHz CL9 paměti.