Když se nad tím zamyslím, má generace je jedna z posledních, které ještě aktivně, alespoň okrajově, využívala 3,5" diskety. Mladší uživatelé pomalu už ani neví, co to vlastně disketa je, či jaký přínos ve své době měla. Nyní, když byly dny "tříapůlpalcovky" sečteny, se pojďme podívat na její využití a historii jako malou vzpomínku.
<script type='text/javascript'></script>
Proč mluvím o sečtených dnech je prosté: společnost Sony oznámila na rok 2011 definitivní ukončení výroby a prodeje těchto paměťových médií. Bude to tedy přesně 30 let od jejich uvedení na trh. Sony přitom prodává už pěknou řádku let většinu 3,5" disket na trhu.
Prvním předchůdcem disket byly magnetické pásky, jejichž historie sahá až k roku 1898, kde ovšem bylo velkou nevýhodou při hledání určitého bytu nutnost přetáčení celé pásky. Tuto nedokonalost napravily diskety, u kterých stačilo pár otáček a potřebný byt byl nalezen. Teď mluvím ještě o velkých neforemných disketách z let šedesátých, které disponovaly pamětí pouhých 80 kB a dosahovaly monstrózních velikostí 20 centimetrů (8").
Zlom přišel po roce 1976, kdy vznikaly 5,25" velké diskety s kapacitou až 720 kB, která byla před pár lety nemyslitelná. Bohužel první verze MS-DOS podporovaly verze o velikostech maximálně 120 kB. Nutno také zmínit, že v té době mechanika stála mnohdy několikanásobně více, než samotný počítač. Ale i přes to diskety zažily "boom" a brzy se začaly objevovat kapacity nad 1 MB.
Teď se ale už dostáváme do období před necelými 30ti lety, tedy do roku 1981, kdy společnost Sony přišla se starými dobrými 3,5" a slavila úspěch. Necelý rok po uplynutí se mechaniky na 3,5" začaly stávat standardy při prodeji osobních počítačů. Tím se Sony zajisté zapsala do historie, protože "tříapůlpalcovky" nebyly dlouhá léta překonány žádnou jinou platformou disket. Ovšem nástup flashdisků pohřbil tento magnetický kroužek v plastovém obalu do pohřebiště IT dějin a je více než nepravděpodobné, že by se ještě někdy vrátily ve své plné kráse a záři.
Je škoda,že diskety už za chvíli končí.Používal jsem je sice sporadicky,ale přesto je tu trocha nostalgie k tomuto produktu.Jak se říká,vývoj nelze zastavit.
vzopmínám si, když jsem jednou odevzdal češtináři čtenářský deník na disketě :D ale to je tak vše.. ukládání trvá hodinu a nedá se říct, že po uložení jsou data uložena, či dokonce uložena v bezpečí.. proto jsem rád, že se brzy dočkáme konce s tímto zařízením, které bylo vždy spíš na obtíž.. dnes stačí flashdisk za 150 korun který zládne vše a nezabírá kvuli dvěma programům krabici od bot..
rád jsem však prováděl s hliníkovými "dvířky" crash testy zeď :D to mi bude chybět.. :D
Co já se naběhal s 3,5" disketama, když jsem kopíroval hry ze starý 486ky na ještě starší, která měla 48MiB HDD (z toho 8 MiB bylo poškozenejch a 10 MiB zabíral MS-DOS). Vždycky jsem běhal s třema disketama, aby to bylo co nejrychlejší.
Pak jsem na druhej komp hodil jednorychlostní CD-ROM mechaniku, protože na prvním kompu byla vypalovačka, a odpálil jsem tim zbejvajících 40 MiB na tom nebohým harddisku, takže jsem si práci moc neulehčil.
Na diskety vzpomínám rád, protože mi to připomíná mý starý dobrý počítače, u kterejch jsem se mohl šíleně vyblbnout (ne jak u těch novejch, který jsou doma neopravitelný) a dost jsem se na tom naučil.
Nostalgie...
Mohu jen souhlasit!
Možná vás potěší, že téměř i po 30 letech je stále FDD velmi rozšířeným nosičem: viz článek na PCW "Měli bychom lámat hůl nad floppy diskem?"
Je poměrně zajímavé, že ani CD či flashky nijak výrazně nezastavily prodej FDD nosičů. V minulém roce prodáno přes 50 miliónů FDD jednotek - to je pořád docela velké množství. I když to nostalgie je, je vidět, že tu ještě nějaký ten rok s námi budou... :)
...nebijte mě! Samozřejmě to není otázka kapacity, ale myslím tu jejich šikovnou konstrukci, při které se u standardního zacházení nedá sáhnout na citlivou vrstvu záznamu. Nepochopil jsem a nevěřícně zíral, když se objevila první CD, kdo mohl vymyslet médiu, po kterém se dá či skoro musí patlat rukama!!! Proč to nevyřešili obdobně jako u diskety, kde si normální člověk na médium nesáhl. Tuhle zranitelnost a pak i nutnost opečovávat je ve snaze je rozumně někam uložit je opravdu ubohou vlastností, kterou si tyhle disky nezasloužily. Nějaké obálky, krabičky... no to je děs!!! Zajímavé že to nikomu doposud nevadí? Anebo si všechno desetkrát vypálí??
Zaplať pánbůh za flashky. CD, DVD - tuhle etapu rád přeskakuji...
mám na CD a DVD stejný názor, bohužel jsem je také využíval a o mnoho dat a peněz přišel..
nakonec zvítězil Flash disk a 1500GB externí disk.. DVD už nechci nikdy vidět